| Trvání mobility: 2. 11. 2023 – 5. 2. 2024 | Učitelé: 1 | Žáci: 1 |
Na rodinné farmě v blízkosti Rockneby praktikovala naše absolventka Eliška. O svém pobytu nám napsala:
Na zkušenou ve Švédsku
Svou zkušeností bych chtěla hlavně inspirovat…
Celý příběh začíná v období maturity, kdy se naskytla možnost jet na tříměsíční zahraničí stáž. Nevěnovala jsem tomu příliš pozornost, jelikož jsem měla v plánu jít na vysokou školu. Možnost jet mi však kouskem v hlavě uvízla a já se k ní často v pomaturitním období vracela. Objevovala se čím dál častěji a já intenzivněji uvažovala nad tím, jestli mám vystoupit ze své komfortní zóny. Zlomilo se to během jednoho letního festivalu, kdy probíhal ceremoniál v angličtině, kam mě to tam “táhlo”, ale bála jsem se, že nebudu rozumět, že to nezvládnu. Nešla jsem a mlčky sledovala zpovzdálí. V tomhle momentě jsem se rozhodla a řekla si, že jedu. Jedu do zahraničí, ať se děje, co se děje.
Začala jsem hledat místo, kam bych jela. Měla jsem jasno v tom, že to bude severský stát a rodinná farma. Nebylo to ovšem vůbec jednoduché. Farem jsem našla dost, kontaktovala jsem jich přibližně deset a z toho mi pouze jedna, ta osudová, odpověděla. Vše se během dvou měsíců domluvilo a zařídilo a já mohla jet.
Byla to má první zkušenost takhle ve světě. Byl ve mně strach, ale vnitřně jsem věděla, že to je to, co mám udělat. Nadšení z nové životní kapitoly ve mně však převládalo a já byla ráda, že můžu navštívit tak krásnou zemi. Kousek mého srdíčka tam zůstal a určitě jsem tam nebyla naposled!
Upřímně se mi však už jen těžko vrací do pocitů, které jsem zažívala. Odjížděla jsem na zimní období, tudíž práce na farmě byla klidnější, ale i přes to zajímavá. Ze začátku to bylo velmi náročné. Potřebovala jsem se rozkoukat a aklimatizovat. Naštěstí to byla velmi přátelská a otevřená rodina, která mě brala s sebou všude, kam jen to šlo. Stala jsem se doslova jejich součástí. Zkusím však nastínit mé dny a práci, kterou jsem vykonávala.
Po příjezdu jsem měla jeden den volna, ale následující den už mi místní vysvětlovali, co kde mají a jak to u nich funguje. Velkou překážkou pro mne byla angličtina. Mnohdy se stávalo, že mi něco řekli, já to odsouhlasila a pak jsem vlastně nevěděla, co mám udělat. Lepšilo se to, začala jsem se ptát tak dlouho, dokud jsem přesně nerozuměla, co po mně vyžadují.
Začínala jsem základní péčí o telátka a zasušené krávy. Každým dnem mi přibývala další zodpovědnost. Naučila jsem se orientovat v počítačovém systému kravína, připravovat krmení pro všechny věkové kategorie telat, obsluhovat dojící robot a spoustu dalšího. Vytvořila jsem si během pár dní rutinu, kterou jsem denně musela splnit.
Jako první po příchodu za zvířaty bylo nezbytné rychle zkontrolovat telata a zasušené krávy. Následně jsem v počítači vyhledala, které dojnice nebyly vydojeny déle než 12 hodin, šla jsem je najít ve stáji a uzavřít do prostoru dojícího robotu. Při nahánění krav jsem rovnou vyčistila napáječky a přihrnula podestýlku. Během toho, co krávy čekaly na vydojení, jsem se postarala o telata. Bylo potřeba jim namíchat krmení podle jejich věku a zdravotního stavu.
Dále jsem vyčistila boxy a nakonec pomocí stroje rozdala mix či seno. Zkontrolovala jsem, zda všechny dojnice prošly robotem a vyměnila jsem filtr dojícího zařízení. To vše muselo být hotovo do devíti hodin, poté jsme šli na snídani. Tedy už na druhou snídani, první bývala před sedmou hodinou, tu jsem však pravidelně nestíhala. Po snídani až do čtyř hodin odpoledne jsme dělali na farmě, co bylo potřeba. Od uklízení kolem farmy, venčení psa, pracování s vlnou, až po pomáhání se stavbou nové garáže. Večer byla stejná rutina jako ráno.
Pracovala jsem téměř pořád, ale jsem za tuto zkušenost velmi ráda a potvrdilo se mi, že je to práce, kterou chci dělat. Tuhle zkušenost vnímám jako zvýšení hodnoty svého života, jako nějaký update sama sebe.
Chtěla bych závěrem říci, pokud doopravdy v sobě cítíte, že máte něco udělat, udělejte to. Je to ta správná cesta. Jděte přes nejistoty, i přes strach okolí. Překračování své komfortní zóny rosteme a stáváme se silnějšími.
Děkuji ze srdce všem, kteří mi napomáhali na mé cestě. Jsem za to vše vděčná a vážím si toho. Děkuji projektu Erasmus, který mi zkušenost umožnil. Děkuji paní Pospíšilové za její podporu a veškeré zařizování. Děkuji paní Havlové za důvěru a podporu.
Eliška
